V Číně snad neexistuje žádný zákon o silničním provozu a každé město si svoje pravidla určuje samo – alespoň tak nám to připadalo. Převážně se řídí heslem čím hlučnější a drzejší, tím rychlejší a bezpečnější. V praxi to vypadalo asi tak, že u všech řidičů byl klakson po plynu nejpoužívanější věc na dopravním prostředku. Někteří řidiči si totiž mysleli, že troubením v zácpě vše uspíší. Někteří motorkáři dokonce troubí, aby oznamovali ostatním, že jedou. Vůči chodcům jsou řidiči totálně neohleduplní a jsou schopni přejet kohokoliv na chodníku i přechodu. Zásadně nedávají přednost sanitkám a hasičům. Společně s chodci vůbec nerespektují na semaforu červenou. Křižovatku tak všichni překonávají jakýmkoliv způsobem. Než jsme si na to zvykli, bylo každé překrosení silnice nebo křižovatky dost velkým adrenalinovým zážitkem.
Co jsme ale vůbec nechápali, byla jejich nelogická snaha o ochranu jejich zdraví při jízdě na kole a motorce. Zásadně totiž nikdy nepoužívali helmy a světla (helmy nedávali ani dětem, které převážejí na motorce). Na co ale nezapomínali, byla rouška přes ústa. Trochu paradox.
Řízení auta – na tuto variantu v Číně zapomeňte. Cizinci zde totiž mají zakázáno řídit. Řídit tu můžou pouze ti, co zde dlouhodobě žijí a mají zvláštní povolení od místních úřadů, které se vydává pouze a jenom v Číně. Navíc když vidíte na vlastní oči, jak zde místní provoz funguje, řídit se vám ani nechce.
Taxi – velký pozor si dávejte na falešné taxikáře, kteří jezdí v nepomalovaných autech a prokazují se laminovanou kartičkou s fotkou bez razítka. Bohužel takovouto kartičku mají i oficiální taxikáři jezdící pomalovanými vozy. Ceny tzv. falešných taxikářů jsou přemrštěné a s oblibou před i po nástupu o ceně zdlouhavě smlouvají. U oficiálního taxikáře lpěte vždy na zapnutém taxametru. Samotná jízda taxíkem je občas dost adrenalinovým zážitkem. Ve vozech se dá málokdy připoutat a řidiči se za pomocí klaksonu dravě prodírají místní přecpanou dopravní džunglí. Převážná část taxíků je v provedení sedan, do kterého jsme náš vozíček hravě složili. I přesto někteří taxikáři odmítají vozíčkáře brát. Pokud se chcete vyhnout těmto situacím a nechcete jezdit pomalovaným taxíkem, dohodněte si taxík v hotelu, nebo přímo v některých z poboček dopravních společností, kde vše rovnou zaplatíte. Řidiči pak předložíte pouze zaplacenou fakturu s adresou, kam má jet.
Za noční 5 km jízdu taxíkem jsme zaplatili 27 Juanů. Taxík se dá stopnout kdykoliv a kdekoliv na ulici. Tato forma dopravy je hojně využívána i v době mimo špičku, takže volného taxíka spíš naleznete na stanovištích taxi.
Na co je důležité upozornit je skutečnost, že velká část taxikářů nemluví anglicky a neumí číst latinské písmo. Proto mějte u sebe vždy adresu hotelu nebo místa, kam chcete odvést v čínských znacích. Ochotně vám v tomto pomůžou v hotelové recepci nebo například aplikace booking.com, která vám adresu hotelu v čínských znacích vygeneruje.
Rychlovlak – při koupi jízdenky je požadován od cizinců pas. Jízdenka je vedena na jméno a číslo dokladu. Za cestu z Pekingu do Šanghaje jsme pro jednu osobu zaplatili okolo 550 Juanů (2016). Před samotným nástupem do vlaku si zjistěte, v jakém vagonu se nachází toaleta pro vozíčkáře, protože lidi u přepážky při prodeji lístků vůbec nezajímá, že vozíčkář bude během 5 hodinové jízdy potřebovat na záchod. Se stevardkou, která umí relativně dobře anglicky pak lze vyjednat prohození sedadel (taková je alespoň naše zkušenost).
Díky samotným Číňanům je nástup do vlaku chaotický. Pomateně běhají z předního vagonu do zadního do doby, než si najdou svoje sedadla. Přitom každá jízdenka cestujícího má označený číslicí vagon a sedadlo. Při nástupu do vlaku nám nebyla poskytnuta žádná asistenční služba a vše jsme museli zvládnout sami. Trošku překvapivý jev na Čínu, kde si bez asistence nesmíte ani uprdnout 
Přechod mezi nástupištěm a vagonem je rovný a bez schodu. Ve vlaku nás čekala nemilá překážka v podobě úzké uličky mezi sedadly, kam jsme se s vozíčkem o šířce 60 cm prostě nedostali. Dalším překvapivým jevem na super moderním rychlovlaku byla absence asistenční židličky jako v letadle, díky které bychom se na místa v pohodě dostali. Samotná toaleta nás ale mile překvapila svým prostorem a čistotou.
Co se týče jízdy, tak to je nezapomenutelný zážitek. Při rychlosti 315 km/h jsme nezaznamenali žádné otřesy, cukání při zastavování nebo rozjíždění vlaku. Informace o rychlosti nebo další zastávce nám byla promítána na informační tabuli. Co nám na pěti hodinové cestě vlakem chybělo, bylo Wi-Fi připojení k internetu.
