Lidé z nejlidnatější země světa jsou velmi zajímavým úkazem. Určitě jste se s nimi někdy na dovolených nebo procházkách po Praze setkali. Fotí a natáčejí každičký metr čtvereční, v největších vedrech jsou oblečeni do kalhot a triček s dlouhým rukávem. Vždy u sebe mají dárkovou tašku z nějakého toho velmi drahého luxusního obchodu. Ano, to jsou Číňané na dovolené. A jak je to v jejich domovině? Velmi podobně. Tedy alespoň ve velkých městech, a tak vám tu pár zkušeností popíšeme. Nicméně se to týká jen určité části obyvatelstva, přeci jen těžko ve zkratce popsat veškeré menšiny žijící na území Číny. Spíše to jsou věci, co se nám líbily, nelíbily, šokovaly nás, či jiným způsobem zaujaly.
Číňané milují barevnost a kýčovitost, která je všudypřítomná na každém rohu. Výsledkem je veselost a barevnost jinak zašedlých a hlučných ulic. Rádi svůj společenský status dávají najevo nošením luxusních značek oblečení nebo různých doplňků (hodinek, šperků, mobilních telefonů). Jsou milovníci elektroniky a především značky Apple. iPhony tu mají snad všichni a při spuštění prodeje nového modelu jsou ochotni ti movitější čekat několika hodinové fronty.
Jsou úžasní v pohostinnosti a moc se nám líbilo společné stolování. V praxi to fungovalo tak, že si každý objednal jedno či více jídel, které bylo položeno do prostředka stolu, odkud si každý vzal na talíř, co chtěl.
Nejvíc nás u nich překvapovalo, že spousta z nich, především starší generace, neuměla číst latinské písmo, nebo neznali základní mezinárodní slova, která se běžně používají, jako například hotel, adresa, stop, no, pauza, ok… Dost často jsme se s tím setkávali i u taxikářů, ideální bylo jim názvy předkládat v čínských znacích.
Číňané často bohužel nerespektují zákaz kouření v hotelových pokojích a výtazích, focení bez blesku či zákaz používání mobilních telefonů v letadle. Telefon je totiž jejich denním chlebem. Telefon prostě používají při každé pauze, za běhu na metro, při jízdě metrem, při procházce městem… Díky jejich nepozornosti nám sem tam přistál někdo na klíně, nebo jsme ho převálcovali kolečky vozíku.
Některé kulturní znaky a projevy vás poněkud překvapí a mohou vám připadat dokonce nechutné. Občas nám někdo plivnul pod kola, či mlaskal u jídla tak, že jsme se museli posunout o stůl dál. Vrcholem byl zpáteční let, kdy Míšu posadili vedle na čínské poměry většího Číňana, který celou dobu chrchlal, odplivával do pytlíku a dosti se roztahoval.
V obchodech jsme se občas sešli s přístupem nezájmu a přehlížení, což bylo zapříčiněno hlavně tím, že neumějí anglicky. A pokud už započal samotný nákup, nastal druhý extrém a probíhalo nekonečné smlouvání o ceně.
Celkově můžeme říct, že jsme se v převážné části setkávali s usměvavými, přívětivými a nápomocnými lidmi. Cítili jsme se snad všude bezpečně.
